Nervózní učitel vyrábí nervózního žáka: jak se stres přenáší ve třídě

Stres, který pomáhá, a stres, který ničí

Postavte si vedle sebe dvě situace: ředitel přijde na hospitaci a rodič si potřetí za měsíc stěžuje na to samé. Hospitace je intenzivnější. A přesto škodí méně. Rozhoduje především ovlivnitelnost a délka, méně samotná intenzita. Krátkodobý stres umíme zastavit: skončí hodina, skončí koncert a je pryč. Dlouhodobý stres nezastavíme, trvá dál, i když jdeme domů.

Když si učitel sepíše, co ho v práci nejvíc zatěžuje, a roztřídí to podle těchto dvou kritérií, obvykle zjistí, že většina položek je dlouhodobý stres. To je samo o sobě zjištění: s většinou z toho se dá něco dělat, jen zatím nevíme co.

Co dělá tělo pod tlakem a proč ubývá trpělivosti

Stresová reakce se zapíná jako celek. Zrychlí se tep a dech, napnou se svaly, zúží se pozornost a sníží se schopnost složitého rozhodování. Pod tlakem se nerozhodujeme špatně proto, že jsme hloupí, ale proto, že část mozku, která rozhoduje, je zrovna odstavená. Tělo dodá energii, pod dlouhodobým tlakem ale často ubývá trpělivosti a empatie.

Na zátěž reagujeme třemi automatickými způsoby, které si nevybíráme: útokem (ostrá věta, ironie, obranné hádání), útěkem (odkládaný e-mail rodiči, vyhýbání se rozhovoru, „nemám čas“) a ustrnutím (nevím, co říct, nerozhodnu se, zůstanu pasivní). Každý z nás k některé z nich v náročných situacích tíhne častěji. Poznat tu svoji je první krok, protože pak ji poznáme i u žáka a u rodiče.

Jak se stav učitele přenáší na třídu

Když někdo mluví rychle, s napětím v ramenou a mělkým dechem, napne se i ten, kdo jen poslouchá. Když ten samý člověk zpomalí, prodlouží výdech a spustí ramena, uleví se i posluchači. Nikdo z posluchačů nic nedělal, jen se dívali, a přesto se to s nimi pohnulo. Pozorování cizího stavu má na nás měřitelný vliv, a ve třídě to funguje oběma směry.

Nervózní učitel vyrábí nervózního žáka. A platí to i obráceně: když se zreguluje učitel, zreguluje se i třída, a nemusí o tom vůbec vědět. Proto má smysl začít u sebe, ne u rad, co říkat dětem. Tři věci, které fungují před hodinou nebo před náročným rozhovorem:

1. 1

   Dech

   Nádech nosem do břicha, dlouhý výdech, delší než nádech, při výdechu spustit ramena. Pětkrát. Nádech aktivuje, výdech tlumí.

2. 2

   Hlas

   Zpomalit řeč a mluvit klidně a melodicky, ne hlasitěji. Rychlá, plochá a tichá řeč signalizuje napětí, pomalá a klidná uklidňuje. Platí to na třídu i na rozklepané dítě před tabulí.

3. 3

   Oči

   Praktický tip: podívat se do dálky a vědomě rozšířit pohled do stran bez otáčení hlavy. Zúžení zorného pole patří k reakci na ohrožení, rozšíření pohledu mnohým pomáhá se uklidnit.

Konflikt s rodičem není osobní selhání

Lidé se liší v tom, odkud berou energii (z klidu nebo z kontaktu) a na co jedou (na úkol a výsledek nebo na vztahy a atmosféru). Z toho vzniká zjednodušený pracovní model čtyř komunikačních stylů. Jeden chce rychlý výsledek a snese přímý konflikt, druhý chce nadšení a společný zážitek, třetí bezpečí, čas a předvídatelnost, čtvrtý přesné zadání a jasná kritéria. Nikdo není jen jeden typ, ale každý má jeden hlavní.

Když se učitel zeptá sám sebe, který rodič mu dělá největší problém a jaký má styl, obvykle zjistí, že je to rodič z protilehlého rohu. Rychlý a výsledkový rodič a přesný, opatrný učitel se domluví těžko, a ani jeden z nich není špatný člověk. Konflikt tím přestává být osobní selhání a stává se předvídatelným střetem stylů, na který se dá připravit: co potřebuje tento rodič slyšet jako první, jak rychle a v jaké formě.

• Výsledkový rodič: nejdřív závěr a návrh řešení, pak důvody. Krátce.
• Vztahový, nadšený rodič: nejdřív uznání toho, co dítě zvládlo, pak co dál. Společný plán.
• Klidný, opatrný rodič: čas na rozmyšlení, žádné překvapení na schůzce, návrh poslat předem.
• Přesný, systematický rodič: konkrétní kritéria, čísla a písemné shrnutí. „Prostě to tak je“ ho rozzlobí.

Aby vydržel učitel: vyhoření, chronotyp a políčko B

Únava se vyspí, vyhoření ne. A vyhoření nezačíná tím, že je člověku špatně. Nultá fáze je vysoký výkon a velké nasazení bez odezvy: učitel bere navíc, zůstává déle a nikdo mu za to nepoděkuje. Pak přijde pocit, že nic nestíhá, chaotická přezaměstnanost, a teprve nakonec ztráta zájmu, cynismus vůči žákům a rodičům a podrážděnost na kolegy. Vyhoření začíná často u těch, kdo berou nejvíc navíc a dostávají nejméně odezvy.

• Fungují alespoň dva pilíře ze tří: práce, vztahy, záliby.
• Umím říct ano i ne.
• Nemám ambici dělat všechno dokonale.
• Mám vlastní útočiště, kam nikdo nemá přístup.

Druhá věc je chronotyp. Ranní typ učí odpoledne v propadu, noční typ nefunguje v osm ráno, a není to o vůli. Vůlí se to nezmění, dá se to ale naplánovat: kam dát nejnáročnější třídu, kam přípravu, kam papírování a kde je pauza. A most k žákům: dítě, které přijde na poslední hodinu po celém dni, není líné, je po směně. Dospívající je biologicky spíše noční typ, v první hodině nefunguje, ať chce, jak chce.

Třetí věc je jedno políčko z matice naléhavé a důležité: to důležité, ale nenaléhavé. To políčko nikdy nekřičí, a přesně tam učitelům padá vlastní vzdělávání, odpočinek, vztahy a u učitelů hudby vlastní cvičení. Otázka na konec: co vám spadlo do tohoto políčka?

Tato témata tvoří kurzy pro pedagogické sbory Klidná třída začíná u učitele pro ZŠ a SŠ a Být učitelem v klidu pro základní umělecké školy. Souvisí s nimi i článek o trémě žáka. Ke kurzu škola dostane podklady pro vykázání, termín lze poptat.